O síle příběhů

 

Autor: Martin “Set” Křivánek

“Kmeny žijí příběhy a kmeny žijí v příbězích. Kdysi dávno příběhy nebyly a lidé přežívali ze dne na den beze smyslu, bez paměti a bez směřování. Až když duchové věnovali lidem dar paměti, začaly příběhy zůstávat v kmeni a množily se. A lidé prozřeli, poznali co je dobré a co špatné. Jak správně žít, a jak projevit úctu. Jak naplnit svůj osud.”

(úrývek z pravidel rolové hry Kmeny – http://kmeny.larp.cz/ )

Jedno ze silných abstraktních témat Kmenů pro mě byla “síla příběhů”. To, že neexistuje žádná objektivní realita, ale jen její subjektivní vnímání jednotlivými lidmi, které je ovlivněno příběhy, které si ti lidé v hlavě nesou.
Připadá mi to jako silný koncept. A souzním s myšlenkou, že to tak funguje nejen ve světě Kmenů, ale i v našem světě reálném. Tak s tím v následujícím textu budu nakládat jako s faktem, čímž vám nechci brát možnost s tím nesouhlasit.
Tento koncept umožňuje podle mě dva silné myšlenkové triky.

1) Příběh jako nástroj k ovlivnění relity

To jaký příběh si vybereme k vyprávění, vytváří realitu, ve které budeme žít.

Realita se skládá z nepřehledné změti chaotických událostí, které spolu mohou, ale i nemusejí souviset. A až spojující příběh vybírá události, které budou zapamatovány, umožňuje jejich interpretaci a tím jim dává smysl. Můžou to být příběhy osobní, malé, – “Jaký jsi měl dnes den?”, “Jaké byly Kmeny?”- můžou to být také příběhy osobní, důležité, – “Jak se máš?”, “Jaký život žiješ?” – nebo to taky můžou být příběhy globální – “Jak se mohla stát druhá světová válka?”, “Co se děje v Evropě právě teď?”.
Každý z nás neustále vypráví příběhy a tím spřádá síť reality. Reality, která nemá nic společného s tím, co se “skutečně” děje. A to je velká moc. Přijde mi, že zvědoměním si této moci může člověk zodpovědněji rozhodovat o tom, jaké příběhy chce vyprávět.

2) Příběh jako nástroj k porozumění druhým

To, že se jiní lidé chovají jinak, než bychom čekali, může být způsobeno tím, že žijí v jiném příběhu než my.

Každý z nás žije v nějaké síti příběhů, které tvoří jeho vnímání světa. Na základě tohoto vnímání poté zasazujeme věci, které se kolem nás dějí do tohoto kontextu a přiřazujeme jim význam. Tyto příběhy jsou však velmi odlišné pro různé lidi. Tedy stejným věcem můžeme přikládat různé významy.
Uprchlíci přicházející do Evropy mohou být vnímáni jedněmi jako “lidé, kteří prožívají tragický příběh, a my, kteří žijeme šťastnější příběh, bychom jim měli pomáhat”, jinými jako “hrozba pro náš způsob života, přinášející jen další zmatek do již tak složitých příběhů našich životů”. Prezident Zeman může být vnímán jako ten, “který se nebojí nazývat věci pravými jmény” (=tedy skládá věci do příběhu, který nám v našem světě dává smysl a pomáhá nám vysvětlovat, co se děje) či jako “lhář, který manipuluje s fakty” (=tedy skládá věci do příběhu, který v našem světě smysl nedává a je v rozporu s příběhy, kterým věříme).
Pokud se na celou situaci podíváme optikou příběhů, lidé, které bychom mohli šmahem odsoudit jako “sluníčkáře/nácky/hlupáky/xenofoby/…” se najednou stávají lidmi, kteří žijí v jiném světě příběhů, než my. A to mi připadá jako důležitý krok k možnému pochopení druhé strany, ať už fandíte některé ze zmíněných stran, či nikoli.. Optika příběhů mění otázku z “Proč je ten a ten člověk takovej blbec?” na “V jakém příběhu ten a ten člověk žije?”.

A co mi na tom připadá silné?

Díváme-li se na svět optikou příběhů, nabízí to cestu, jak měnit svět, aby souzněl s tím, jaký příběh chceme, aby se v něm odehrával – stačí vyprávět takové příběhy, které mohou změnit vnímání světa ostatních.
Blbý je, že sílu příběhů používají i lidé, s jejichž příběhem nesouzním. Trump vypráví příběh o rozvrácené Americe, kde podle jeho slov “je takřka apokalypsa”. Proč? Protože v tomto příběhu je jeho přirozeným dalším vývojem, že se on stane bílým rytířem, který udělá Ameriku opět velkou.
Dobrý je, že i my můžeme vyprávět příběhy, které pomohou zasadit události do jiné reality a tím nabídnout jejich jinou interpretaci. Přemýšlejme nad příběhy, které vyprávíme a jaký svět tvoří.